Psí nebe
Čert
Plemeno: kříženec německého ovčáka a amerického stafordšírského teriéraDatum narození: 7. 8. 2003
Datum úmrtí: 22. 10. 2006
Čert už od štěněcího věku bojoval s nejrůznějšími těžkostmi života. V půl roce si vykloubil kyčel a už se jí nikdy nepovedlo zasadit zpátky. Bolest která zpočátku musela být nesnesitelná pro něj ale nic neznamenala, protože byl jako správný staford bojovník který se nevzdává! Udržel si plno optimismu a radosti. Veterinář mu dával maximálně půl roku, ale Čert se se vším porval a v půl roce už hopsal téměř bez následků! Stále ale hrozilo vykloubení druhé kyčle(měl extrémě vysokou DKK na obou kyčlích), což by znamenalo jeho konec a tak jsme se celá rodina s hrůzou vzbouzeli a s hrůzou i usínali. Nakonec ale dostal v prosinci 2002 chronický zánět ucha se kterým taky zuřivě bojoval! Každých 14 dní jsme jezdili k veterináři na vyčištění a vykapání ucha-hodně se bál a asi to i dost bolelo a tak se hodně bránil-museli jsme na něj lehnou tři a čtvrtý mu čistil ucho, ale ikdyž před odjezdem k veterináři pokaždé věděl co ho čeká, tak do auta s radostí naskočil...moc dobře věděl že po té nepříjemné chvilce se mu udělá líp a tak i do ordinace vbíhal bez přemlouvání(ikdyž se klepal strachy jako osika). Věděl že košík je nutnost a tak si ho před vstupem do ordinace nechal nasadit a nesundával ho až do okamžiku kdy jsme ho zase sundali ze stolu-v tom okamžiku jedním pohybem hlavy košík střepnul(ikdyž to byl košík s páskou mezi očima) a radostně se vydal ven!
V září roku 2003 ale postupně začal ztrácet svou veselou náladu-nebyl agresivní ani nevrlý-jen začal být hodně smutný a ouško ho stále víc bolelo, proto jsme se rozhodli pro poslední injekci. Věděli jsme, že už ho nikdy nic lepšího v životě nepotká a bolest se nezmenší, tak proč mu ještě prodlužovat trápení, když si ho můžeme navždycky zapamatovat jako milého, hodného, chytrého psa, který miloval všechny lidi a dokázal by i pro cizího udělat první, poslední.
Jeho největší láskou byly děti-dokázal si s nimi hrát hodiny a hodiny, byl k nim vždycky opatrný a něžný. Miloval aportování klacíčků, přetahování se o ně, vodu a potápění (v čemž byl opravdu přeborník a měl obrovskou výdrž) Dokázal člověka potěšit i v té nejtěžší chvilce a jeho oči dokázaly vyprávět příběhy dlouhé a hluboké jako čas sám...
To byl můj Čert - nejskvělejší přítel mého života a já věřím, že koloběh času nás jednou opět svede dohromady
Komentáře
Přehled komentářů
minuta počítačového ticha: ....................
....................
....................
za nejlepšího psa, jaký kdy po zemi chodil...
Requiem
(Alexis, 29. 3. 2008 22:53)