Agility-lekce6
Tak jsme zase absolvovali agility...
Ráno bylo poměrně přijatelné počasí a tak jsem se rozhodla, že ikdyž bylo do včerejška naprosto hnusně, tak to rysknu i když mě dtrochu škrábe v krku-a to byla zásadní chyba!!!
Jakmile jsme dorazili na cvičák začlo chumelit, do toho i částečně pršelo a byla pěkná kosa!!! Přišla jsem o chvilku pozdějc a tak jsem s paničkou Sáry milované teriérky Kiminky běhala rozhejbávací cviky-šaška, předkopávání, zakopávání atp.
Ne nebylo to zatrest jenom pro nás, že jsme přišli pozdě, ale cvičili to i ti co přišli včas, ale už měli tenhle děs za sebou. Celou dobu jsem Sáře, při pohledu jak sedí u sloupu a nechápavě kouká na nás, tiše záviděla a slibovala že po týhle rozcvičce už se mi ani nechce běhat na dráze se psem a že mi tohle zaběhání stačilo a jedem hned po něm domu:) ale samozřejmě závislost na agility mám už vypěstovanou příliš silně a tak se moje sliby nezplnili a zůstala jsem tam až do konce:)
Takže jsme téměř nestihli stavění překážek a šli jsme skoro hned po doběhnutí na dráhu. Dělali jsme klasiku kombinace asi 4 překážek.
Sára nebyla moc ve svý kůži(a kdo by byl v psím počasí- slovo psí bohužel neznačí že je ideální pro psy, ale že by člověk ani psa nevyhnal a proto jsem se zřejmě rozhodla, že chudinku sáru nenechám venku trpět samotnou a proto budu trpět s ní :)) a tak to drobátko flákala a třeba kruh skákala v prostoru mezi kruhem, vnější konstrukcí a řetězy na kterých je kruh zavěšený.
No a mně se zase Sabina vysmála, že po tunelu v přechodu na látkáč jsem dala Sáře místo jednoduchého povelu SKRZ téměř celou větu: A SKRZ já ubohá-tady už si člověk ani nemůže za běhu pokecat se svým psem!!! :oD
No a Sabina všem vyčetla že se před tím hrozným počasím všichni schováváme v mezičase v boudě na překážky a ona při tom musí celou dobu stát venku a mrznout kvuli nám a tak nám nezbylo nic jiného než vylézt ven a mrnout s ní!
Jinak se nic moc neudálo.
A při odjezdu jsem byla téměř durch mokrá a totálně promrzlá(že jsem nemohla těma zmrzlýma prstama vymačkat na mobilu mámy číslo-a to mi to ještě vymáčkla a já jí musela pak zvednout telefon když volala zpět a věřte trefit se zmrzlým prstem na tak malé tlačítko je úkon tak na čtvrt minuty:))
No a samozřejmě jsem tohle bezva ledárnový dopoledne odstonala a tak se teď místo školy válím doma...
No a jakmile jsem nastoupila do auta, tak se rozzářilo sluníčko, ptáčci začli zpívat...ne kecám, ale to že se udělalo skutečně teplejš a přestalo sněžet a pršet mělo na mou psychiku stejnej efekt jako kdyby z minuty na minutu padly čtyřicítky