Závody Flyballu
Tyhle závody pořádala naše Alea a proto není divu, že se účastnili oba naše týmy: "Alea tým snů" a "Alea tým naděje" A tak bylo opravdu komu fandit :) když jsme se Sárou přišli, tak z toho všeho štěkotu(který byl slyšet snad kilometr daleko)byla strašně vyklepaná(doslovně, protože jsme se občas lekla že nemám německého ovčáka, ale ratlíka) když se trochu srovnala, tak se na ní okamžitě vrhnul nějakej pesan(neidentifikovatelné rasy) a očividně se do ní zamiloval! Hopsal okolo a tvářil se že by si i hrál, ale Sára su ho jen očuchala a ostatní opičky jí zanechali chladnou(dokud to není teriér, tak nezájem) Ještě za ní přiběhl jednou když šel o pár hodin později okolo, ale stejná reakce...
A když už sem u těch teriérů...to nemluvím jen do větru, protože jsme se potkali s X teriéry a na všechny stejná reakce-totální nadšení a snaha o to se na ně vrhnout a umordovat :) (stále níní schopná pobrat, že menší psi se prostě do země nesmí zašlapávat) a tak se nám stalo že se k nám zezadu připlížil nějaký teriér a ona udělala hop skok k němu a teriér, já i teriérův páníček jsme měli málem infarkt!!! Samozřejmě mu nic neprovedla, ale šok slušnej...
Taky jsme si zkusili sami kladinu, kterou tam měli po straně postavenou-nejdřív Sára skočila na zem když byla na cestě nahoru, potom když byla na cestě dolů a nakonec kladinu prolítla jako profík bez jakýhokoli seskočení...
A pak jsme se přifařili k holkám od nás, které už měli doběháno a tak si tam v boudě(lidské né psí...taková ta s kohoutkem na vodu, barem a stolama) udělali pohodlí a založili tam soukromou čítárnu, protože tam objevili ooobrouvskou hromadu časopisů "Svět psů" a "Pes přítel člověka" naši psi se tam povalovali okolo a Sára se neustále snažila skamarádit s Bárou(tou o které jsem se už zmiňovala v povídání o ději na cvičáku) a ta vrčela a vrčela...ale protože to dělá na všechny bytosti, tak nic nového, ale nakonec i trochu polevila a Sára se díky těmhle zkušenostem rozhodla, že nemá cenu po Báře furt chňapat zubama :)
Kdybych měla vyprávět všechny zážitky, tak jsme tu ještě za rok a tak už se jen zmíním, že zatím ještě nevím přesné výsledky, protože jsme odešli těsně před vyhlášením aby jsme stihli bus, ale jak je budu vědět, tak je dodám...
No a cestou zpět jsme jeli autobusem s přesedáním a během té půlhodiny co jsme čekali na spoj jsme se stihli zkamarádit s tříměsíčním chlapečkem křížence německého ovčáka, staforda a ještě čehosi velkýho, potom si sáru přišla pohladit nějaká holka, která měla zájem jestli máme plány na příští rok mít zase štěňata a že by měla zájem(ale když netušila kde že to je ta neše vesnice, tak to vzdala) no a na konec byla legrace když už jsme jeli tím druhým busem, tak Sára usla a po chvice se vzbudila a rozespale vůbec netušila kde je a co se děje a tak se motala dokolečka a byla úúúplně mimo :oD
No a když jsme se pěšourem od busu dokodrcali domů, tak už byla tma a čas na lidskou i psí večeři...
Dobrou noc! :)